Saigon

Naší poslední zastávkou je Saigon aneb Ho Chi Minh v jižním Vietnamu. Město je to velký a ničím extra nás neoslnilo, vypadá to že spousta evropanů se sem jezdí opíjet alá druhej Bangkok...

My jsme podnikli jsme výlet na tunely Vietcongu, což bylo celkem zajímavý, hlavně z hlediska informací. Průvodce byl fajn a mimo jiný to všechno vyprávěl úplně nezaujatě. Ve městě jsme taky navštívili muzeum americké války, od čehož jsme propagandu čekali, ale říkali jsme si, že bude zajímavý to vidět z druhý strany.. No muzeum vypadalo asi jako "co nám zlý Američani provedli" - všechny ty věci byly sice pravda, ale pohled na celou válku byl úplně jednostranej a o tom, co dělali Vietnamci a Ho Chi Minh ani slovo.. 

Noo a další den mi zase bylo blbě od žaludku. Čas jet domů!

Výhled ze střechy hostelu dobrej :-) Good bye Saigon, Good bye Vietnam, Good bye Asia!

Da Lat

V horskému městečku Dalatu se potkáváme s Danielem, naším kamarádem z Taiwanu, který Vietnam projíždí na motorce. Ten nám zajišťuje super ubytko, majitelé jsou hrozně milý, mluví dobře anglicky, na noc to stojí v přepočtu asi 80 Kč i se snídaní a večer jsme ještě dostali závitky :-) Daniela tady milujou, stejně jako všude v Asii, je pro ně asi prototypem typickýho evropana :-D

Za celou dobu ve Vietnamu jsme na nějaký projevy komunismu v praxi nenarazili, ne tak ovšem naši kamarádi.. Daniela k sobě pozvala jedna místní rodina na večeři a nocleh, kde ale nemohl zůstat, protože se to nějak dozvěděli policajti, který zavolali k nim domů, že ten cizinec tam spát nesmí. Prej z toho byli dost špatný a bylo vidět, že to fakt nejde, ale pozvali ho k sobě na druhý den, kde mu ukázali výrobu všeho možnýho.. Kluci z Kaoshiungu měli zase problém s tím, že nechtěli nechat někde na recepci svoje pasy, ale jen kopie, takže přijeli v noci policajti se kterýma se hádali a nakonec s nima odjeli ty svoje pasy okopírovat. Prej kopírovali každou stránku v pase.. No a kdybychom zašli blíž k hlídkám těch armádních objektů ve městech, zjistili bychom, že mají na klíně samopal..

V Dalatu a okolí, kde jsme jezdili na motorkách se nám hrozně líbilo. Všude v okolí je spousta skleníků s kytkama a ve městě krásná koloniální architektura. Taky tu mají super kavárnu, kde by podle popisu Čecha ve Vietnamu "pražští hipsteři jezdící na barevných skládačkách chrochtali blahem" :-))

  

placka plněná bílou a fialovou (nevím čím obarvenou?) rýží, drcenýma arašídama a cukrem, velká dobrota :-)

Nha trang

Nha Trang je oblíbená destinace Rusů, což je tady vidět a slyšet fakt na každým kroku. Asi polovina všech nápisů je v Azbuce.. Hrozně se jim smějem, ani by nemuseli otevřít pusu aby člověk poznal odkud jsou - tygrované vzory, velké květy, zlato a u chlapů pak vedou polotrička s nápisem Russia, popř. paspulkou s národními barvami v kombinaci s džínovými tříčtvrťáky a sandálkama :-D (Na týpka kterýho jsme potkali v Kambodži a měl batoh s nápisem Russia, kraťasy s proužkem národních barev a ledvinku Soči ale teda nemá nikdo :-D) No a když nás v obchodě pozdraví rusky, odpovídáme samozřejmě anglicky, aby to teda jako bylo jasný, že Zdrastvujte fakt jako ne.. Na výletě u vodopádů, kde to stěží bylo na moje tenisky, potkáváme pak 2 ruský páry - jedna slečna v sandálkách, druhá v teniskách na podpatku, kabelka přes ručku a mobil v druhý ruce :-D Jak to tak ale bývá, stačí popojet pár ulic mimo cetnrum a jste zase ve Vietnamu bez jedinýho ruskýho nápisu..

My jsme si tady naplánovali zastávku hlavně kvůli nějaký tý pěkný pláži, četli jsme, že mimo město jsou tu krásný místa, ale počasí na koupání nebylo, takže co se týče pláže.. zase nic :-D Mimo to jsou tady asi 2 pagody, ze stejnýho období jako ty v Baganu, ale jeto šílená turisťárna, což nás po úžasným Baganu moc nebere.. no a pak zas nějakej velkej Budha na kopci, koho ale po půl roce v Asii zajímá Budha na kopci? :-D Takovýho už jsme viděli v Hong Kongu, no a tak zase frčíme dál..

Hue aneb jak jsme "trochu" zmokli

Na výlet do Hue si taky půjčujeme skútry i když počítáme s předpovědí: občasný déšť 1-2 mm. Po cestě do Hue je jedno místo, kde převážejí skútry tunelem pod horami, jet po silnici je tam zakázáno. Jen co vystoupíme na druhé straně, začně šílenej slejvák, ale koupíme si pláštěnky a počítáme s tím, že to za chvíli přejde, předpověď přece nebyla tak strašná.. Déšť ale pořád neustává a my už jsme docela daleko na to jet zpět do Da Nangu, na druhou stranu máme před sebou pořádnej kus cesty do Hue a pak ještě zpátky.. Situaci vyřešíme polívkou v nějaký restauraci, kde mají stejně jenom tuhle polívku :-D Ale za týhle situace nám chutná jako nikdy. Nevím jak se zrovna tahle polívka jmenuje, ale všechna zelenina a bylinky jsou zvlášť na talíři, takže si z toho ten koriandr jde dost jednoduše vyndat :-)) No a vývary tady mají výborný.. 

Napadne nás skvělý řešení týhle situace, zajedeme se zeptat na nejbližší vlakovou zastávku, jestli je možný přepravit skútry vlakem. Takže bychom věděli, že když dojedeme do Hue a počasí se nezlepší. můžeme jet domů večer vlakem..Pán na zastávce sice neuměl anglicky ani YES ani NO ani TRAIN, ale s pomocí google translatoru jsme se nějak domluvili, že vlak jede v 7 večer a že skútry vlakem přepravovat jde..

No pán sice nekecal, oboje byla pravda, jenom chyběl detail, že skútry lze převýst jenom vlakem v 10 ráno :-D Což nám sdělila paní ve 100 km vzdáleném Hue, kam jsme nakonec jeli 4h, z toho 2,5 v šíleným dešti. A tak jsme si prohlídli město a nezbývalo nám, než si tu cestu v dešti střihnout znova. No a 1mm podle předpovědi to teda nebyl ani náhodou :-D Sice jsme měli pláštěnky, takže jsme nebyli úplně promočený, ale člověk měl pocit, jakoby měl obličej celou dobu pod sprchou..

Po cestě zpátky jsme v 9 večer při převozu přes hory byli trochu za exoty a jeden ze zaměstnanců se s námi chtěl hrozně bavit a ptal se nás odkud jsme. Českou Republiku jsme zmínili a ani jsme nečekali že by to znal.. když už ale nezvládal ani Europe, vytáhl Jirka mapu na telefonu, aby mu ukázal, kde ta Evropa je.. Načež pán zvolal "New Zeland"?