Půl roku v Asii ANEB..

.. milionkrát jsme se ztratili, spali na letišti a podlaze, jedli na šílených místech, kde vedle nás po stěně lezli švábi a ve skole se při některých hodinách nasmáli jak v 15..

CO JSME ZAŽILI:

- v životě jsem nevyplnila tolik arrival a departuture card a neletěla letadlem tolikrát během 5 měsíců,

na imigračním se nás už neptali na nic, když viděli ten počet razítek tam a zpátky na Taiwan, Áje se jednou trochu vysmáli, že tam má zaškrtnuto, že na Taiwanu studuje, ale odjíždí pryč po 2 dnech, co se odněkud vrátila :-D

- podle Áji propočtu jsme nalítali 41 000 km

- paradoxně jsem se začala bát lítaní, přijde mi ze to tady s tím tak ve 3/4 případu moc neuměj :-D aneb klesáme při přistání, stoupáme při přistání.. megazrychlení se střídá s megazpomalením

- už vím, co co znamenají všechny ty emotikony asijských jídel v iPhone

- značně se posunuly moje hranice toho, co mi přijde hnusný nebo nechutný a kde mi přijde spát úplně v pohodě

- přesvědčilo mě to o kvalitě ČVUT, nemyslím ve srovnání s místní univerzitou (tady hodně záleží na jednotlivých kurzech) ale i v evropským srovnání si rozhodně nevedeme špatně.. a už vůbec jsem ráda za to, kde žiju, néé že bych to nevěděla, ale když jsem třeba slyšela vyprávět Edieho z Paraguaye.. "mate kvalitní vzdělaní, dobrou zdravotní péči, 4 roční období (taiwanskych 35° je oproti Paraguay prý nic, 45° je normálka) a máte levný pivo, tam přece musí chtít žít každej.. "

- že i takový Francouzi občas neví, kde přesně ČR je, popřípadě byli v Praze, hrozně se jim tam líbilo a byli překvapený, že to tam vypadá jak v západní Evropě, Němci se nás třeba ptali jestli rozumíme v Čechách německy, Belgičan si myslel ze je u nás konflikt na Ukrajině, u lidi z jižní Ameriky a Taiwanu to chápu (ty ale vědí přesně, kde to je :-D) ale tohle, vážně? 

- rozhodně nemám pocit jako, kde všude jsem byla.. ale, spíš kde všude jsem jestě nebyla! co jsem nestihla a kam se musím vrátit! :-))

BILANCE:

- nejlepší jízda na motorkách: Bagan i Vietnam boží, ale jízdy po večerním Taipei asi vedou :-)

- nejšílenější doprava: Manila! Co se tyče motorek tak ale Vietnam

- nejlepší jidlo: v Taipei asi knedlíčky s těžko říct čím (několik měsíců jsme žili v domnění že s masem, ale pak nám Peťa řekla, že žádnej z těch znaku není maso, takže.. pak ješte nudle s takovou hnědou omáčkou :-D a taiwanská omeleta z rýžový mouky na snídani se šunkou a vajíčkem.. no a mimo Taiwan asi thajský nudle Pad Thai, kambodžský curry s kokosovým mlékem

- nejlepší pití: passionfruit fruit (maracuja) juice, passion fruit zelený čaj a čerstvej kokos

- nejnechutnější jídlo: těžko říct jestli na to mám objektivní pohled, ale asi Hong Kong, tam to na mě působilo, že jedí největší nechuťárny a určitě jsme tam jedli na nejšpinavějším místě ever, kde nám lezli po stěně švábi, vypadalo to jak garáž a na druhy straně visely mrtvý kachny vedle šílenýho bordelu..

- Jirka byl neoficiálně jmenován hlavním navigátorem a svačinářkou

CO MI BUDE CHYBĚT:

- passionfruit fruit! a passionfruit fruit juice a zelenej čaj s passionfruit fruit!

- ty jejich čaje  smíchaný s ovocnou šťávou 

- exotický ovoce obecně 

- ježdění na kole a skútrech po Taipei

- bejt pořád na cestách (nemyslím odjet na víkend) a každých pár týdnů vidět něco úplně, ale úplně jinýho (po Hong Kongu jsme měli trochu krizi, byli jsme unavený a chtělo se nám chvíli zůstat doma, nakonec ale trvala asi tak 14 dní a už se nikdy nevrátila - ani po maratonu Filipíny - 2dny v Taipei - 3 týdny v Kambodže a Barmě - 3 týdny v Taipei - 2 týdny ve Vietnamu) :-D

CO MI CHYBĚT NEBUDE:

- to jakým příšerným způsobem všude upravujou maso, všude je tlustý, mletý.. divny kusy, ble.. a navíc na to ani nemáte nůž a musíte to okusovat mezitím, co si to držíte hůlkama.. no to je tak něco na mě :-D hezky upravenej plátek masa, jako steak, tady jen tak nenajdete, maso jsem tady obecně moc nejedla..

- teprve nedávno jsem si uvědomila, že spoustu jídel jím s úplnou nechutí, ale proste to jím, protože něco jíst musím.. nemám na to nemam chuť, vadí mi jak ty kousky masa vypadaj a tak.. (pozn.: po návratu domů jsem tohle měla ještě tak 2 týdny a to i přesto, že jsem jedla už český jídlo, ale nějak jsem neměla obecně chuť na nic, měla jsem to prostě nějak rozházený.. trvalo tak 3 týdny až měsíc než se to úplně srovnalo)

- to že jím dokola pořad pád jídel, protože z čínského jídelaku si holt moc nevyberu :-D a taky to, že často vlastně nevím, co jím (i když na to si prostě zvyknete..)

- ta příšerná vzdušná vlhkost, ve který mi v prosince vlasy neuschly ani za 12 hodin a umytý boty prostě neuschly vůbec, až chudinky samy začly smrdět z toho že neuschly a jsou pořád mokrý :-D a ty neustálý zdravotní nepříjemnosti, támhle alergie v očích, za 2 dny alergie z klimatizace na letišti, vyrážka na rukách, odřený nohy s infekci z parádního autobusu a taaak

- to, jakým způsobem se chová obsluha v restauracích, že pořád něco křičej a jen co dojíte tak vás vyhodí, prostě se nemůžete najíst v klidu.. tak jak jsme v Evropě zvyklí.. a i v těch restauracích, kde necháte za jídlo v přepočtu 2 stovky vám oznámí, jak dlouho tam můžete zůstat, sami si dojdete objednat a zaplatit a po tom, co dojíte, si odnesete talíř :-D

- to jak všichni chrchlaj, srkaj a vůbec dělaj divný zvuky a považujou to za normální :-D

NA CO SE TĚŠÍM:

- až budu mít suchý věci, jakože fakt suchý.. treba ručník :-)) a suchý teplo od topení :-D a opravdová deka a měkká postel! (pozn.: potvrzeno po příjezdu, ještě nikdy mi moje postel nepřipadala tak měkká a věci tak suchý a čistý jako po návratu domů, to jsem v tu chvíli vůbec nechápala, že existuje něco tak pohodlnýho..)

- pračka, která opravdu pere a jenom se netváří, že to dělá :-D

- keramický talíře, půl roku tady jím jen z plastu (hůlky mi nevadí, jsme na to tak zvyklí že tím asijský jídlo jíme dobrovolně i když nám nabídnou lžíci nebo vidličku)

- až si maso ukrojím nožem (nikde tu nemají nože a to ani tam, kde mají vidličku+lžíci) většinou to tak kuchám hůlkama, protože to nerada okusuju, když už teda vůbec nějaký maso jím..

- JÍDLO! Na čerstvou zeleninu, kterou v Taipei nejedí (všechno je zelí nebo něco zelenýho neidentifikovatelnýho a všechno je to stir-fried, prostě trochu otočený na pánvi) a která je tam děsně drahá, na saláty a cizrnu a čočku a český zelí (svíčkovou, řízek i moje oblíbeny knedlíky s uzeným a sladkým zelím si dám moc ráda, ale nejvíc mi chybí ty běžný věci, co jim často)

No a to je konec! ..pro tentokrát :-)

Drahá maminko, tatínku, babičky a dědečkové.. a že to nebylo vždycky 100% bezpečný? Ne, nebylo. Ale sedět na teplým místě v autobuse a hrát hru na turisty nás neuspokojuje a nebaví. A život v těhlech místech holt běží jinak a podle jinejch pravidel, takže už naše startovní podmínky nejsou na 100% Další věc je nedělat v rámci těch podmínek úplný hlouposti, což se snažíme. Ale.. člověk zase nesmí bejt podělanej! :-P